Proč zrovna PORER v 9A. Po naší loňské expedici na ostrov Porer jsme hledali vhodné místo pro další expedici. Naše vyprávění o pobytu na majáku a přírodě kolem zaujalo spoustu našich přátel. Tak jsme se rozhodli pro opakování expedice v mírně větším měřítku.
- Expediční team
- Základní informace k lokalitě a majáku PORER
- Odjezd z ČR
- První den v 9A
- Uvíznutí v přístavu
- Odjezd na ostrov
- Expediční provoz
- Návrat do ČR
- Pár slov závěrem
- WLOTA validace expedice & QSL card
Expediční team
Z původních členů expedice PORER 2007 jsme se účastnili dva a to já OK1JK (primárně operátor DiGi) a Jirka OK1JST (primárně operátor CW). Společně jsme se starali o realizaci a spokojenost účastníků expedice. Postupně jsme nabrali dalších 6 účastníků:
Radka OK1MRK – důstojník pro logistiku a provoz SSB, DiGi
Jardu OK1JIM – zkušený operátor CW, SSB
Vojtu OK1JKV – technik a operátor SSB, DiGi
Tomáše OK1JRA – operátor SSB
Standu OK1AGE – zkušený operátor CW, SSB
a Honzu/Kollyho – řidič, fotograf a podpora
PORER 2008 Team
OK1JRA, Kolly, OK1JIM, OK1JKV, OK1AGE, OK1JK, OK1MRK a OK1JST (od leva do prava)
Základní informace k lokalitě a majáku PORER
Maják Porer se nachází na stejnojmenném útesu, jihozápadně od jižního mysu Istrijského poloostrova. Maják zde byl vystavěn v roce 1833. Z pohledu radioamatéra ostrov nejlépe identifikují následující údaje IOTA EU 110, WLOTA 0240, IOCA CI-090, MIA MC-313 a lokátorový čtverec JN64ws. Na útesu se nachází jediný objekt a tím je maják/Svjetionik Porer. Více by se toho ani na tento ostrov ani nevešlo. Ostrov má tvar oválu o přibližném poloměru cca 40 metrů.
Maják PORER
Z pohledu námořní navigace jsou zajímavá následující data majáku:
Position: 44° 45,4' N / 013° 53,8' E
Light characteristic: B Bl (3) 15s (2(0,3+2,7);0,3+8,7)s
Main light range: 25M
Standby light range: 12M
Fog signal characteristic: 42s (4 + 4;4 + 30)s
Fog signal range: 2M
Focal height above sea level: 35 m
Racon: Mo (M) 120s 20M
Tower height: 31m
Built in 1833.
4.9. 2008 - Odjezd
Celá akce byla zahájena SMS zprávou v 17:28 –
„Akce Porer 2008 zacala – razim pro Jirku. +2 hodiny Praha, +3h Strakonice, +11h Premantura”
Obdobně se i stalo. Během nakládání v Ústí nad Labem nás provázel velmi hustý déšť . Situace se komplikovala tím, že s naložením každého dalšího člena osádky bylo nutné mírně optimalizovat uložení zavazadel. Při nakládání u Jirky OK1JST jsme z přepravy vyloučili Jirkův vertikál, který byl uložen v papírové krabici. Bylo jasné, že cestu na ostrov zcela jistě v tomto balení nepřežije a vzhledem k tomu, že se jednalo o druhý totožný vertikál byl tento vyloučen. Obdobná situace se opakovala se záložní 10 prvkovou Yagi na 2m, kterou jsme brali s tím, že pokud se vejde, tak OK. Pokud ne, tak zůstane doma u posledního v Ústí nakládaného.
Osádka prvního vozu Jirka OK1JST, Vojta OK1JKV, Jarda OK1JIM a má „maličkost“ OK1JK zdárně zcela promočená ukončila nakládání a vyrazila do Prahy na plánované setkání s druhým vozem (posádka Honza/Kolly a Standa OK1AGE).
Z Prahy pak naložené automobily společně vyrazily do Strakonic na poslední zastávku na našem území, kde na naložení čekali zbývající členové osádky druhého vozu Radek OK1MRK a Tomáš OK1JRA. Nutno zmínit, že ve Strakonicích na nás také čekalo větší množství rozměrnějšího a zároveň nepostradatelného materiálu (KV Yagi, stožáry atd.).
Neplánované občerstvení, které si někteří hladovci vymínili ve strakonické restauraci, přidalo do našeho plánu více než hodinový skluz.
Občerstveni a někteří i veselými kalíšky, jsme se vydali na cestu: České Budějovice (tam by chtěl žít každý) > Linz > Graz > Maribor > Ljubljana > Pula > Premantura.
5.9. 2008 – První den v 9A
V pátek dopoledne (9:58) odesílám SMS zprávu domů „Už jsme tam“. Konečně jsme dorazili do Premantury. Nejprve se rozhlížíme a procházíme v místním turistickém centru možnosti ubytování v apartmánech. Vše co je volné je ovšem nechutně předražené a daleko od možného parkování. Vysoká cena je ospravedlnitelná tím, že chceme přespat pouze jednu noc. Nemožnost zaparkovat auta pod okny či na pozemku patřícím k apartmánu/baráku je pro nás ovšem fatální. Automobily jsou napěchované technikou, která se cenou vyrovná ceně automobilu. Případná ztráta třeba jen malé části klíčového vybavení před vlastním započetím akce by naši škodu mohla jen prohloubit. Vzhledem k předpovědi počasí (bez srážek) se vracíme k původnímu plánu a to k variantě kempu. Přístaviště v Premantuře se nachází přímo v kempu a přespání pod širým nebem vypadalo jako ideální varianta. Ráno to budeme mít velmi blízko do přístavu.
Ještě před vlastním ubytováním v kempu volíme z důvodu udržení dobré morálky a hygieny (nejen duševní) krátký zájezd do přírodní rezervace Kameňjak za účelem očisty duše a osvěžení těla.
Relaxace v rezervaci Kameňjak
Odpoledne jsme se již osvěženi ubytovali v kempu a nákupem v místním obchodě jsme si zajistili dostatečnou zásobu pitné vody pro pobyt na majáku. Během nákupu objevil Tomáš OK1JRA v místní pekárně výborný makový závin. Co se makového závinu týká, tak po dva následující dny jsme u tohoto typu sortimentu zkupovali a konzumovali průběžně veškerou produkci místní pekárny. Nakonec došlo i na závin jablečný a marmeládový. Během našeho pobytu se vyskytla neobvyklá anomálie v podobě výpadku dodávek makového závinu na Istrijském poloostrově.
Kemp Premantura
Přespání v kempu pod širou oblohou za doprovodného zvuku moře a pohupování korun stromů bylo perfektní. Mé usínání mírně ovlivnila Tomášova slova na dobrou noc „Jsem rád, že spím pod nataženou celtou. Slyšel jsem, že někomu ve spánku spadla v kempu do obličeje ze stromu šiška a přerazila mu nos. Tak dobrou.“. Mírně jsem při pohledu do korun stromů obsypaných šiškami znejistěl, ale příjemný spánek mi nerušili ani komáři, mezi kterými se již od pozdního odpoledne šířila zpráva, že v kempu je Čech s výtečnou krví ročník 1975.
6.9. 2008 - Uvíznutí v přístavu
Brzo ráno se vypravila skupina dobrovolníků pro makový závin. Probuzení tedy bylo příjemně sladké a povzbuzující k aktivitě. Krátce před devátou hodinnou ranní již byla všechna naše zavazadla řádně připravena/složena na molu v přístavišti.
9:00 doráží kapitán Giotta a výraz jeho tváře prozrazuje, že není něco v pořádku. Ano přátelé máme tu Jugo a dnes není možné vyrazit na PORER. Všechna mola jsou dle informací strážce majáku minimálně ke kolenům pod vodou a silné vlnobití neumožňuje zakotvit.
Ivan Giotta nám dává 10% šanci, že bychom mohli odpoledne vyrazit s tím, že na druhou hodinu odpolední přijde a dá nám vědět.
V důsledku událostí jsem dal do moře alespoň částečně vychladit kartón Gambrinusu pro povznesení nálady. Kdosi upozornil, že Háča (Radek OK1MRK) z naší logistiky zapomněl vzít míč a jak teď máme bojovat s trudomyslností.
Nebylo zas až tak špatně. Vlny se alespoň v zálivu částečně uklidnily. Část osádky se osvěžila kousek od mola v moři. Jirka OK1JST demonstrativně přeplaval na šířku záliv čímž povzbudil ostatní k obdobné aktivitě. Bedlivě jsme poslouchali hlášení ohledně počasí na 156.475 MHz a prohlíželi aktuální mapy z Meteo FAXu.
Přístavní molo - Premantura
Vlny v zátoce s přístavem byly minimální a dávali nám tímto určitou naději. Ze skeneru se ozývaly samé příjemné zprávy: „No Warnings“ … „No Jugo“ … „Fresh Wind“. Ovšem první slova kapitána Giotty po jeho příjezdu ve dvě hodiny rázně utnula naší naději, že ještě dnes budeme na majáku. Zakotvení na majáku bylo v tuto chvíli nemožné. Vyplout na moře je sice možné, ale zakotvit/přistát na Poreru by se nám prý nepodařilo.
Vzhledem k tomu, že nás čekala druhá noc za obdobných spartanských podmínek, rozhodli jsme se pro rozdělení teamu na dvě skupiny. Každou skupinu povede někdo z těch jež cestu absolvovali již loni. První skupina vedená Jirkou OK1JST a složená převážně ze služebně starších operátorů se přesune do apartmánu kapitána Giotty společně s mraženými potravinami (OK1JST, OK1AGE, OK1JKV a Kolly). Druhá skupina zůstane přímo v přístavu pod pergolou potápěčského klubu a bude hlídat vyložený materiál (OK1JK, OK1MRK, OK1JRA a OK1JIM).
V druhé skupině se nám vedlo velmi dobře. Po odjezdu první skupiny jsme začali připravovat provizorní posluchačské a KV pracoviště. Postavili jsme double discone a zapojili širokopásmový zesilovač společně s pásmovou zádrží CCIR. Poník nám demonstroval erekci své portable antény na CB, kterou se nám následně podařilo vyladit na 14 MHz. Jako KV TRX nám v první chvíli posloužila FT-817. První spojení bylo hned do Severní Ameriky a to s 2,5 W GP anténou na CB umístěnou v údolí mezi křovím a jejíž špička zdaleka nedosahovala korun stromů, které nám poskytovaly kompletní stín. To byl výsledek, který nás donutil vybalit 100W TRX FT-897. Po oživení „řádného“ KV pracoviště jsme se rozhodli pro malé občerstvení. Přesně v okamžiku, kdy jsme začali připravovat ohřev párků v konzervě, dorazila na návštěvu odpočinutá druhá skupina z apartmánu. Ne, že bychom je neviděli rádi, ale klidně mohli dorazit o trochu později.
Pod pergolou potapěčského klubu
Párky jsme spořádali společně a zbytek večera jsme trávili příjemným povídáním a lovem krabů pro krabí závody. První tři krabi a nutno říci také největší, byli za odměnu vloženi na holou hruď osoby odpovědné za logistiku a tedy odpovědné za zapomenutí míče. Možná to má nějakou souvislost s následným vyhlášením války mezi naším důstojníkem pro logistiku a kraby na ostrově.
Noc v přístavišti
Večer se opět obě skupiny rozdělily a my jsme ulehli v přístavišti. Bohužel se nedá říci , že by se situace z předchozí noci opakovala. Ona totiž gradovala. Množství komářích špínaců rostlo s časem geometrickou řadou. Ráno jsem našel kousek od sebe dvě nové pavučiny a vypadalo to, že tuto noc si i pavouci „rozkecali“, že v přístavišti je člověk s nebyčejně dobrou krví a o potravu tam prý jistě nebude nouze. Tentokrát jsem vzhledem k množství komárů již nefungoval pro ostatní jako repelent či respektive attractor a na komáry si stěžovali všichni. Ráno se mi dostalo teplého lidské slova přímo od srdce „Ty vole, ty vypadáš“ 12 komářích (tedy snad komářích) štípanců jen na obličeji je přeci jen dost. No a pak, že komáři u moře nejsou.
7.9. 2008 - Odjezd na ostrov
Ráno kolem šesté hodiny jsme vstali, začali balit věci a připravovat se k odjezdu. Chvilku před osmou hodinou dorazila první skupina s makovým závinem a informací, že se utvořilo okno, kdy bychom snad mohli zakotvit na majáku. Kapitán Giotta je instruoval k urychlené přípravě k nalodění. Přístavem se ozývalo „Honem, honem“ od členů prvního teamu a zároveň také opačné „Klid, ať tady něco nezapomeneme“ z druhého teamu.
Giotta dorazil a mohli jsme tedy započnout s naloďováním. Nejprve nás kapitán ujistil, že jeho loď nás uveze všech 8 (respektive 12 pokud převedeme naši celkovou váhu na váhu průměrného člověka) a to včetně veškerého našeho vybavení.
Loďka kapitána Giotty
Kolem deváté hodiny ranní jsme již byli na moři. Zhruba v polovině cesty si velitel prvního teamu, který nás v přístavu popoháněl mocným hlasem „Honem … honem“ uvědomil, že veškeré maso a mražené či chlazené potraviny jsou v bezpečí v lednici v apartmánu v Premantuře. Slova jako my jsme vám říkali ať nás zbrkle nehoníte jsme si nechali v tuto chvíli pro sebe i když bylo vidět zcela jasně, že je měl každý z druhého teamu na rtech. Výraz skutečně truchlícího Jirky nám nedovolil cokoliv negativního říci.
Truchlící Jiří OK1JST
Inu maso pro 8 lidí na týden zůstalo v Premantuře budiž zdar přílohám, kečupu a kosteleckým párkům v konzervě. První polovinu týdne jsme se uklidňovali tím, že chytíme nějakou rybu. Vždyť posledně to šlo tak lehce. Ovšem pokud se má něco pokazit, tak se to pokazí kompletně. Tedy za celou dobu pobytu se nám díky bouřím a následně změněnému chování ryb nepodařilo chytit ani jednu rybu. Výjimkou bylo mé „téměř“ chycení ryby, které jsem musel chlapcům po svých slovech s čudlou v ruce vysvětlit. Chytám ryby a nedaří se mi, ostatně stejně jako ostatním. Jedna malá rybka se již na to utrpení nemohla dívat a tak ze soucitu spáchala demonstrativní sebeobětování. Nechala sebou vlnou udeřit o molo, na kterém jsem se pokoušel ulovit nějakou tu rybku. V posledním dechu a také minutě svého života doskákala k mým nohám. Tak to byla jediná ryba, kterou jsme na ostrově během našeho pobytu „dostali“ ven z vody.
Nyní zpět k naší cestě na ostrov. Cesta lodí probíhala v pořádku až na poznámky Radka OK1MRK, že se jistě nemohu zbavit pocitu, že mi teče do bot. Za normálních okolností by to bylo i celkem vtipné až na to, že jsem stál po kotníky ve vodě a vedle mých nohou ležela Radkova taška s jeho „suchým“ oblečením a vybavením.
Vlastní vylodění proběhlo naprosto v pohodě. Loďka sebou sice na molu pěkně mlela, ale svižným tempem jsme vyložili veškerá naše zavazadla a nikdo nepřišel při vystupování k úrazu. Již během posledních 10 minut cesty, kdy byl vidět maják, bylo patrné, jakou byl pro členy teamu onen pohled na maják vzpruhou a jak se morálka okamžitě zlepšila. Všichni měli na tváří úsměv i přes mírnou potravinovou krizi.
První úkol byl zcela jasný vzhledem k již od soboty probíhajícími závodu, kterého se na pásmu 2m chtěl zúčastnit Standa OK1AGE. Okamžitě jsme se dali do zprovozňování 2m pracoviště na prvním vnějším patře/ochozu majáku. Standa se i přes nepříznivé podmínky, spočívající zejména ve velmi pozdním příjezdu, práci v silném větru a pod přímým slunečním svitem, důstojně zúčastnil závodu a se svou cca stovkou prvních spojení odstartoval naší letošní aktivitu z majáku Porer.
Standa OK1AGE na dočasném 2m pracovišti
Druhým úkolem bylo sestavení hlavních antén expedice. Tomuto úkolu se věnovali všichni vyjma Standy, který již plánovaně navazoval spojení na 2m. Hlavními anténami byly: otočný dipól ECO na WARC pásma 12-17-30m na 10m stožárku, Vertikál Asay AVT4 10-15-20-40m a směrová 3-elementová Yagi Asay 10-15-20m na 10 metrovém stožárku.
Stavění hlavních expedičních antén
Každá z antén dostala svého velitele. WARC dipólu se chopil Jirka OK1JST, Vertikálu já OK1JK a montáže Yagi se ujal Radek OK1MRK. Při vlastní vztyčení Yagi antény jsme samozřejmě kooperovali všichni.
Vojta OK1JKV a Radek OK1MRK se v průběhu prvního dne postarali o zprovoznění drátových antén: dipól na 40m a invertované V na 80m.
Vlastní „ostrý“ provoz začal až v pondělí tedy s dvoudenním zpožděním. Večer jsme již byli všichni vzhledem k předcházejícímu průběhu velmi utaháni. Osobně jsem se velmi těšil, že se od úterý konečně řádně vyspím.
8.9. – 12.9. 2008 Provoz
Naše původní provozní okno se nám díky počasí a pozdnímu příjezdu na ostrov zúžilo na pouhých 5 dnů a to pondělí 8.9. do pátku 12.9.
Každý z nás měl zájem věnovat se provozu na majáku trochu rozdílným způsobem. Celá expedice nepracovala pod jednou značkou, což s odstupem času vidím jako jednu ze zásadních slabin expedice. Další chybou bylo nestanovení maximální kvóty pro práci v režimu S&P, tak aby byla častěji slyšet výzva expedice a byl limitován čas pro vyhledávání stanic. Pracovali jsme každý pod svou značkou respektive 9A/homecall. Pro naši práci jsme měli připraven rozpis jednotlivých pracovišť, pásem a antén, tak aby se na každého dostalo a nedocházelo ke zbytečným kolizím. Každý si mohl zarezervovat jedno ze čtyř pracovišť a jednu z 5 expedičních antén. Ne vždy toto zafungovalo a z expedice si sám odnáším důležité poučení.
Jsou prakticky pouze dvě možnosti režimu práce:
1- Vše se řídí přesně danými pravidly a výjimky neexistují. Neobvyklé situace se řeší rozhodnutím jedné konkrétní osoby.
2- Vše je improvizace a team musí mít absolutní shodu.
Nic mezi tímto nefunguje a je jen důvodem ke sporům či frustraci účastníků expedice. V případě, že každý jede na svou značku se toto ještě násobí. 8 účastníků je příliš mnoho na to aby bylo možno v tomto případě částečně improvizovat. Tímto nechci říci, že by expedice proběhla v nějakém nevraživém duchu. Opak je pravdou, ale objevilo se pár ojedinělých chvilek, kdy se nepodařilo drobnému konfliktu zabránit.
Pracoviště 1 (Fone)
Pracoviště byla následující:
1 – primárně Fone pracoviště, sekundárně CW pracoviště Kenwood TS-2000 (operátorka správce majáku)
2 - primárně CW pracoviště, sekundárně Fone pracoviště Yaesu FT-897 (jídelna apartmánu 2)
3 - primárně DiGi pracoviště, sekundárně Fone pracoviště Yaesu FT-897 (jídelna apartmánu 2)
4 – primárně záložní pracoviště, sekundárně Fone pracoviště Alinco DX70 (jedna z ložnic apartmánu 1)
Pracoviště 2 (CW) a Pracoviště 3 (DiGi)
Pracoviště 1 a 2 mohla také pracovat s PA ACOM 1000
Jídelnu v apartmánu 1 jsme se rozhodli využít pouze k činnostem nesouvisejícím s vysíláním či příjmem.
Hlavní antény expedice
Během tohoto našeho provozu (období Po-Pá) se objevilo pár provozních perliček:
- Ve středu přiběhl správce majáku s tím, že to bychom opravdu neměli. Koukali jsme na něj co bychom neměli. Jak jsme pochopili, tak někdo vypnul jeho radiostanici, která byla naladěna na nouzovém kmitočtu (maják je součástí nouzové sítě). Později nám ten, co loni zhasnul maják vysvětlil, že mu překážela v provozu při vysílání na 80m. Akusticky jej rušila, tak ji vypnul. Tedy z toho nám plyne jedno ponaučení: Rozhodně se netopte v případě, že se v blízkosti pracuje na 80m.
- V jednu chvíli to vypadalo, že se něco nepěkného stalo s vertikálem a tak se dal Vojta OK1JKV do zjišťování cože a kdeže. Před tím než připojil svůj anténní analyzátor k vertikálu, obešel všechna pracoviště a pro jistotu prostřednictvím PMR upozornil každého na onu skutečnost, že jde měřit a ať se chvilku nevysílá. Po zapnutí analyzátoru se nestačil divit. Mylně si vyložil Jirkovo mávnutí rukou jako souhlas s tím, že nebude chvilku vysílat. Nevěřili by jste, jakou že můžeme mít ručička analyzátoru MFJ hybnost, při nasměrování Beamu s 1000W CW na měřenou anténu. No i Vojta nevěřil, kde že se vzala v jeho analyzátoru funkce vibračního vyzvánění.
- Někteří z nás udělali pěknou řádku spojení. Ovšem nic jim to nebylo platné. Nevyužili možnosti zapisovat spojení rovnou do připravených notebooků a raději si tato psali do papírového logu. Potud to není nic špatného v případě, že jede každý na svou značku. Ovšem v případě, kdy tento papírový log nechám jako odkaz na ostrově a uvědomím si to až v přístavu, tak to již tak veselé není.
-Během našeho pobytu přijela parta z PLOVPUTu opravit nový elektrický naviják jeřábu pro manipulaci se správcovou loďkou. Jedním ze členů byl i radioamatér 9A2PE. Jirka se mu hned pochlubil se svým deníkem … to ho ještě měl.
- Pro odrušení současně pracujících operátorů na různých KV pásmech jsme používali pahýly z koaxiálních kabelů, které skutečně velmi dobře tomuto účelu posloužily. Za normálních okolností se vzájemně rušila sousední pracoviště např. na 20m a 30m při 100W výkonu. S použitím pahýlů bylo možné na sousedním pracovišti vysílat s výkonem 1000W bez výrazného rušení sousedního pracoviště. Stále jste sice měli tušení, že vedle vás někdo vysílá, ale vlastní rušení bylo minimální.
Expediční provoz
Vzhledem k tomu, že jsme každý pracovali pod svou značkou, tak k provozu budu veřejně hodnotit jen za sebe. Byl jsem od začátku rozhodnut jet celou expedici na výzvu a to jsem s výjimkou 3 spojení také dodržel. Tento režim vyžaduje delší časové okno a z toho důvodu jsem si rezervoval pro vysílání 4 časová okna vždy v rozmezí zhruba 6-12 hodin a to pro pásma: 40m (pondělí), 30m (úterý), 20m (čtvrtek) a 80m (pátek).
Za tu dobu se na mou výzvu ozvalo něco přes 400 stanic z 57 zemí. Je pravdou, že stejný počet spojení je možné navázat během víkendového závodu, ale běžný provoz je běžný provoz. Lokalita je zajímavá jako WLOTA 0240 a v celku běžná dovolenková IOTA EU 110. V některých chvilkách se dařilo lépe jindy hůře. Potěšením byl například čtvrtek, kdy se hned po první výzvě na 20m ozvala Korea, Indie a dlouhá série Japonců. Večer proběhlo něco podobného ovšem směrem na Jižní Ameriku. K provozu jsem používal výhradně třetí pracoviště s FT-897, vertikálem či WARCovým dipólem a SW MMTTY a MMVARI. 3 elementovou Yagi jsem nepoužíval. K práci na pásmu 20m jsem se dostal ve chvíli, když již byla z důvodu silného větru anténa snížena do výšky cca 4 metrů a lepší výsledky dával vertikál.
Poslední časové okno (provoz na pásmu 80m) jsem musel oželet. V pátek odpoledne se přihnala bura a tak jsme expediční provoz předčasně ukončili již tento večer. Minulý rok jsme vysílali ještě v den odjezdu brzo ráno. Na základě loňské zkušenosti jsem měl původně i já v plánu se zúčastnit svou výzvou PSK a RTTY na 80m. Člověk míní a příroda mění.
Tři z účastníků expedice se věnují také DXingu a jsou členy CSDXC (OK1JKV, OK1JRA a OK1JK). Pro poslech nebylo zřízeno žádné speciální pracoviště a každý z posluchačů si zřídil své minipracoviště ve své ložnici. Pro poslech na VKV jsme využívali převažně Double Discone Watson W-32DD, širokopásmový zesilovač LNA-2000 v kombinaci se zádrží CCIR HPN-30118-T. Osobně jsem se na VKV věnoval převážně poslechu námořní komunikace a ve volných chvilkách na KV poslechu služeb METEO a VOLMET. Velmi zajímavým zpestřením bylo vyzkoušení programu ShipPlotter na monitoring objektů v námořní dopravě, který přinesl Tomáš. Program dekóduje informace AIS - universal Automatic Identification System, které jsou vysílány na 161.975 MHz (87ch) a 162.025 MHz (88ch). Volně je možné program využívat po 21 dnů. Což nám vzhledem k délce expedice plně vyhovovalo.
Dekódování AIS prostřednictvím SW ShipPlotter
13.9. 2008 Odjezd
Počasí páteční noci a sobotního rána nám říkalo, že z ostrova jen tak neodjedeme. Opět následovalo překvapení, když se v sobotu před polednem na obzoru mezi vlnami objevila dřevěná loďka kapitána Giotty.
Krátce před naloděním a odjezdem z majáku
Jedeme domů. Následoval jemný výbuch nadšení. To, že zpáteční cesta nebude jednoduchá nám napovídala nemožnost zakotvit loď na přístavním molu. Po půlhodině snahy zakotvit a po posledním pokusu, kdy se po nárazu lodi na molo ozvaly nepříjemné zvuky praskajícího dřeva se rozhodl kapitán pro jinou variantu nakládky. Nebude se kotvit, ale ve vlnách a proti proudu se přídí přiblíží k molu na opačné straně ostrova a než jej proud a vlny strhnou stranou, tak budeme postupně přes příď naskakovat na loď a házet vybavení. Celý manévr byl ztížen několika faktory. Jediné molo na kterém bylo tento manévr možný se nacházelo na opačné straně než byl složený materiál. Příď lodi se v maximálním přiblížení nacházela cca 0,5-1m nad vlastním molem. Loď se navíc vždy přiblížila na 0,5m jen na pár vteřin než ji proud začal strhávat na útesy. Vlastní prostor pro připlutí lodi přídí k molu byl mezi útesy jen o 2 metry širší než byla šíře lodi. Po cca 10-12 přiblíženích se nám podařilo naložit veškeré vybavení a následně i nás. Konečně jsme mohli vyrazit na moře.
Všichni jsme si mysleli, že nejhorší část cesty máme za sebou. Ovšem opak byl pravdou. Ve chvíli, kdy jsme opustili závětří/stín ostrova, tak jsme začali bojovat s vlnami. To, že na cestě na maják jsem měl po kotníky vodu bylo ve srovnání s cestou zpáteční jako nebe a dudy. Vlny, které se místy přelévaly až přes kapitánovu kajutu zajistily, že všichni a vše bylo mokré (opravdu šťastným se ukázalo dobré vnitřní utěsnění do nepromokavých obalů a to zejména u zapůjčených věcí). Jen pro ilustraci po nárazu větší vlny a její přelití přes kajutu jsem přišel o čepici. Jednomu členu expedice, kterému praskly při naskakování do lodi kalhoty a který stál za kajutou kapitána, vlny přelévající se přes kajutu a jeho hlavu stáhly kalhoty úplně. V tu chvíli se lodí ozvalo: „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“. Což vykouzlilo kratičký úsměv na tvářích všech zúčastněných.
Ve chvíli, kdy jsme se dostali na otevřené moře kolem nás zakroužil vrtulník a my jsme si už představovali, jak nás bude po jednom vytahovat v záchranných vestách z moře. Cesta zpět udělala z naší expedice opravdu komplexní zážitek na který se jen tak nezapomíná. Jen pro ilustraci cesta na ostrov trvala zhruba 45 minut a cesta zpět byla dvojnásobně delší.
Odsolování a sušení
V přístavišti jsme odsolili a převlékli/přebalili sebe i techniku. Bohužel, tak jako při nakládání v Ústí nad Labem nás i při nakládání v Premantuře zastihl hustý déšť a tak jsme opět jeli kompletně promočeni domů. Oblečení, které jsme ušetřili před vodou na cestě lodí, nám promočil déšť při nakládce.
Cestu domů nám „zpestřily“ uzavírky, omezení a kolony na Slovinských dálnicích a tak jsme se zhruba po 14 hodinách cesty autem dostali v pořádku domů.
Pár slov závěrem
Akce to byla vydařená, poučná a plná různých zajímavých zážitků. Osobně si nejvíce cením poznatků z provozu. Člověk si musí některé věci prakticky sám vyzkoušet a následně se poučit z nedostatků/chyb vlastních i ostatních. Příští expedice se zúčastním spíše v roli účastníka než organizátora expedice. Rok 2009: snad se povede účast na expedici za polární kruh. Přespříští rok 2010 bych rád zorganizoval menší expedici do Jižní Ameriky nejspíše lokalita Altiplano (Peru či Bolívie).
Expedice PORER 2008 to byl velmi příjemný týden strávený tak trochu jiným způsobem. Tímto bych také rád na závěr poděkoval všem členům teamu expedice.
Jirko, Jardo, Stando, Tomáši, Radku, Vojto a Honzo bylo mi s vámi na majáku dobře. Absolvovat takový komplexní zážitek s přáteli je vždy potěšením.
Honza OK1JK
INFO:
DVD je již sestříhané, vypálené a již se těším na promítání na afterparty PORER 2008 v Petrovicích.
10.10. – 11.10. proběhne v Petrovicích u Ústí nad Labem výroční schůze/oslava ústeckého radioklubu OK1KCU (afterparty PORER bude její součástí). Tedy nejen členové KCU jsou zváni. Bližší informace budou zveřejněny na klubových stránkách www.ok1kcu.net v nejbližší době.
WLOTA Validation Expedition & QSL card
