Po loňském a předloňském výletu do Chorvatska na maják PORER jsem si říkal, že naše další expedice musí být někam na sever a to nejlépe za polární kruh. Nejprve to vypadalo, že se zúčastním menší turisticko-rádio-rybářské expedice na Lofoty, ale koncem listopadu 2008 velící této akci tuto z pracovních důvodů zrušil. Sever jsem ovšem vzdát nechtěl a tak dostala zelenou myšlenka na uspořádání expedice Svalbard 2009. Když na sever, tak pořádně. Vkrádala se mi i myšlenka “jdu na sever … jdu na sever a už jdu na jih”. Ovšem taková expedice na pupek světa by byla momentálně nad moje fyzické možnosti a časově by to do roku 2009 také nezapadlo.
Konec roku 2008 se blížíl - začala tedy příprava a následně i úspěšná realizace expedice
Svalbard 2009
První veřejné informace o tom, že bych rád uspořádal menší expedici na Špicberky, jsem prezentoval na závěr svého povídání o majáku Porer na adventním setkání severočeských radioamatérů. Přímo na setkání mě kontaktoval Pavel OK1IPS s tím, že by nejspíš měl společně s Jirkou OK1IEC zájem se takovéto akce zúčastnit. Hned bylo veseleji neb vědomí, že expedice se budou účastnit operátoři z OK1ONA/OL1C, mne opravdu potěšilo. Expediční team nakonec po menším přemlouvání doplnil Jirka OK1JST.
Expediční team: Jirka OK1IEC, Pavel OK1IPS, Jirka OK1JST a Honza OK1JK.
Cílová destinace: Longyearbyen
Termín: 5.6.-15.6. 2009 - s vědomím, že se nacházíme v období slunečního minima (horní KV pásma nebudou) a na Svalbard přiletíme v době polárního léta (dolní KV pásma nebudou).
Cíl expedice: pokusit se navázat v těchto podmínkách co nejvíce spojení (CW, Fone, RTTY a PSK), seznámit se s podmínkami šíření v této oblasti a poznat kus krásné země.
Czech DX-pedition Svalbard 2009
SVALBARD 2009:
- Cesta na Svalbard
- Longyearbyen
- JW5E a JW/OK (naše aktivita v JW)
- Zajímavá zařízení na Svalbardu
- SOUSY - SVALBARD Radar
- EISCAT Svalbard Radar
- ESA (Europena Space Agency) station – SvalSat
-
Letiště LYR a jeho technické vybavení
- Maják - WLOTA 0125
- Příroda a výlety
- Závěrem
Cesta na Svalbard
Celá akce začala 4.6. v 9:30, kdy jsem společně s Jirkou JST vyrazili směr OK1ONA Bystřany u Teplic. Následovala cesta automobilem na letiště Ruzyně a pak letadlem Praha-Oslo, Oslo-Tromso, Tromso-Longyearbyen. Do cíle naší cesty (Longyearbyen) jsme dorazili ještě za světla v 0:30 5. června. Obecně situace kolem polárního dne byla neustále terčem narážek … pojďte rychle, než se setmí … sedmička začně chodit až po setmění … po setmění půjdeš k rádiu ty atd.
Vlastní ubytování jsme měli zajištěné v svalbardské klubové stanici JW5E, která se nachází přímo na břehu moře. Což je jedna z nejvýhodnějších pozic v Longyearbyenu, který leží v dlouhém údolí o šířce 300-500m a hlubokém cca 600-1000m oproti okolním horám (2x hlubší než širší).
Longyearbyen
Longyearbyen - s trochou nadsázky lze říci hlavní město Špicberk s 1500 obyvately a to včetně turistů, studentů a výzkumných pracovníků. Nadsázka platí zejména u slova město. Vhodnější by bylo městečko či osada. Přes z našeho pohledu malou velikost je Longyearbyen velmi dobře občansky vybaven. Norská vláda zde na první pohled vynakládá nemalé investice.
Longyearbyen - hlavní město Svalbardu
Universita UNIS, plavecký bazén, krytá atletická hala, hřiště, škola, školka, banka, knihovna, pošta, kostel, větší samoobsluha, několik restaurací/barů a také několik menších obchůdků/butiků to je základní vybavenost Longyearbyenu.
Opravdu velmi pěkný 25m plavecký bazén jsme navštívili během našeho pobytu hned několikrát a je nutno říci, že Norové moc rádi neplavou. Bazén byl vždy prakticky úplně prázdný (maximálně 1-2 lidé). Vybavenost samoobsluhy nebo chcete-li supermarketu byla velmi dobrá a ceny jen o trochu vyšší než v České republice (maximálně u některých exkluzivnějších položek 2x vyšší). Škola, která se nachází v části města zvané Nybyen, poskytovala jako jediná WiFi internet pro návštěvníky. Tedy s emaily v baťohu jsme chodili cca 4 km na „poštu“, kterou pro nás představovala právě místní škola. V školce se k našemu překvapení ještě v 22:00 proháněly děti na odstrkovadlech. Místní kostel pro nás během našeho pobytu představoval zejména zdroj pitné vody s možností načerpat prakticky neomezené množství do našich 20 litrových kanistrů. V klubové stanici JW5E není instalován rozvod vody (tedy vodné a stočné nám nedělalo žádný problém). Ten, co předloni zhasnul maják, loni vyřadil z provozu nouzovou rádiovou síť v jihozápadní části Istrijského poloostrova a probodl nožem mrazák na ostrově Porer, má letos veselou příhodu z parkoviště u kostela.
JW5E a JW/OK
JW5E je klubová stanice se slušným technickým vybavením. Zde se odehrával náš veškerý provoz. Zde jsme spali a 10 dnů žili. Hned po příjezdu jsme ovšem narazili na technické problémy. Zejména antény nebyly takové, v jaké jsme doufali. Zimní vybavení na spodní pásma bylo v perfektním stavu. Ovšem horší to bylo s anténami na 40m, 30m a 6m. Funkční nebyla ani jedna všechny byly pohozené či smotané a pohozené někde kolem buňky JW5E. V horším případě bylo např. u 6m bylo jasné, že anténu smetla některá ze zimních vichřic a tak jak spadla v zimě (není jasné, zda letošní), tak na nás polámaná čekala dole na zemi pod stožárem. Anténní svody smotané a zamrzlé pod 10cm vrstvou pekelně tvrdého ledu. Trapovaný beam, který jsme používali na 20m vykazoval velmi podivné hodnoty PSV a po připojení MiniVNA se Jirka OK1IEC trochu vyděsil. Nakonec se potvrdilo známé rčení, že na PSV se nevysílá. Beam na 20m byl bezesporu vynikající anténou. Během našeho pobytu jsme ještě zprovoznili sloper na 40m, smyčku na 40m a sloper na 30m.
Nejlepší anténou expedice byl bezpochyby 5 elementový Frizelbeam ( 20m- 3prvky) instalovaný na 30m stožáru.
5 elementový Fritzelbeam - tudy "šla" téměř všechna spojení
Hamshack JW5E byl výborně vybavený. Bohužel blízkost antén společně s dalšími faktory nedovolovala provoz více jak jedné stanice současně. Nepomáhala ani pásmová propusť. Celý provoz expedice se tedy odehrával v následujícím duchu:
4 men - 10 days – and only one band (Spodní pásma nechodily díky polárnímu dnu a horní pásma nechodily díky slunečnímu minimu).
Za dobu našeho pobytu se nám podařilo navázat přes 8000 spojení, z toho cca 1000 spojení bylo navázáno digitálními módy RTTY a PSK. Výkon pro jednotlivé módy byl následující 500W SSB, 500W CW, 70W RTTY a cca 50W PSK. Primární anténou byl Frizelbeam na 20m. Pásmo 20m chodilo prakticky celých 24 hodin s občasnou náhlou vyjímkou (jako když otočí vypínačem).
Během oněch 10 dnů se podařilo několik velmi silných pileupů na 20m a to zejména v „nočních“ oknech na západní pobřeží Severní Ameriky a popoledních oknech na Japonsko.
Zajímavá zařízení na Svalbardu
Vzhledem k své výjmečné geografické poloze je na Svalbardu instalováno několik pro radioamatéra zajímavých „zařízení“. Během našich výletů po okolí jsme měli možnost jich hned několik poznat.
SOUSY - SVALBARD Radar -
http://radars.uit.no/sousy/
SSR (Sousy Svalbard Radar) je MST (mesosphere-stratosphere-troposphere) radar pracují na frekvenci 53.5 MHz. Jeho základní anténní systém se skládá z 356 Yagi antén (phased array). Toto anténní pole má 95m v průměru. Radar je schopen pracovat se špičkovým výkonem až 3kW ovšem průměrný výkon se pohybuje kolem 200W. SSR se nachází cca 10km na jihozápad od Longyearbyenu (QTH) a sem také vedl náš úplně první výlet na Svalbardu.
Sousy Svalbard Radar
EISCAT Svalbard Radar -
http://www.eiscat.se:8080/ESR/
Vědecká asociace EISCAT je mezinárodní výzkumná organizace provozující tři EISCAT (European Incoherent SCATter) radary na frekvencích 931 MHz, 244 MHz a 500MHz. Právě 500MHz radar je umístěn na Svalbardu a sem směřovala druhá část našeho prvního výletu. EISCAT studuje vzájemné interakce mezi Sluncem a Zemí a zejména z tohoto vzájemného působení plynoucí poruchy magnetosféry a ionizovaných částí atmosféry.
Součástí radaru jsou i dvě na naše radioamatérské poměry opravdu velké antény. Větší z parabol má 42m v průměru a je fixní. Menší z parabol má průměr 32m a je plně nastavitelná. Váha menší antény je 275 tun. Problémy s brzděním a otáčením menší antény způsobuje zejména její celková plocha kolem 1000m2. Vítr o síle 25m/s působí na azimutální převody rotátoru silou kolem 60 tun. Dalším problémem je sníh. Hlavní anténa je mísou, do které se vejdou řádově 2000m3 sněhu. Což při hustotě mokrého sněhu 200 Kg/m3 představuje další zátěž odpovídající cca 400 tunám. Antény jsou to opravdu impozantní.
EISCAT Svalbard Radar
ESA (Europena Space Agency) station – SvalSat http://www.esa.int
Dalším pro radioamatéra velmi zajímavým zařízením je ESTRACK Svalbard station. Jedná se o jedinou stanici, která může komplexně sledovat satelity obíhající na polární oběžné dráze (např. ERS-2 a Envisat). Anténní systém umožňuje vysílání na S bandu a příjem na X+S bandu. Hlavní anténa radaru má průměr 13m (+2 x ant 11m). Součástí komplexu jsou ještě další zařízení a antény pro sledování, telemetrii a různá rádiová měření.
SvalSat vysílá na S pásmu v rozsahu 2025-2120 GHz a přijímá 2200-2300 GHz (S-band EIRP 68dBW). V pásmu X příjímá od 7500 MHz do 8400 GHz.
ESTRACK Svalbard station - SvalSat
Letiště LYR a jeho technické vybavení
Teoreticky byla naším úplně prvním a zároveň i úplně posledním „výletem“ návštěva letiště. Tedy pokud můžeme přílet a odlet považovat za výlet. Rádiové vybavení letiště nejspíš nepotřebuje výrazného komentáře a tak pro fandy leteckého provozu přikládám alespoň pár fotografií LYR.
Letiště LYR a NDB Longyearbyen LON - 350 kHz
Maják - WLOTA 0125
Svalbard není jen DXCC země, ale je to také IOTA (jak jinak) a WLOTA. Na samotném Svalbardu je majáků hned několik. Během celodenního (pozor není myšleno od svítání do svítání) výletu lodí jsem měl možnost vidět čtyři z nich. Nejlépe jsme si ovšem společně prohlédli maják instalovaný cca 4 km od Longyearbyenu kousek za novým letištěm. Vidět onu pestrou barvu majáku po několika dnech prožitých v šedi červnového Svalbardu bylo opravdu potěšením, které jakoby i fyzicky zahřálo u srdce.
WLOTA 0125
Příroda
během našich výletů ať už dvou pěších na lokální vrcholy, autem či lodí jsme měli možnost seznámit se s flórou a faunou okolí Longyearbyenu. Prakticky všude jsme potkávali špicberského soba (mimochodem velmi chutné zvíře) a velké množství ptáků, kteří přilétají na Svalbard zejména hnízdit. Vzhledem k vhodnému umístění naší buňky přímo na samém břehu moře jsme měli možnost z pohodlí „domova“ sledovat racky šedé, rybáky dlouhoocasé a po břehu pobíhající jespáky mořské. Na našich výletech po souši jsme pak měli potěšení z pohledu na následující ptačí druhy: berneška bělolící, chaluha příživná, racek tříprstý, kajka mořská, kajka královská, hoholka lední, kulík písečný a sněhule severní. Výlet lodí pak umožnil shlédnout v přírodě volně žijcí tuleně vousaté a pár krásných papuchalků ploskozobých.
Výlety po okolí
Samotného vrcholného špicberského predátora polárního medvěda jsme možnost vidět neměli. Dá se snad říci, bohudík jsme tuto možnost neměli. Jak jsme později zjistili v prostorách university UNIS z GPS dat několika sledovaných jedinců mrože a polárního medvěda, tak oba druhy se v tomto období opravdu zdaleka vyhýbají Longyearbyenu a po dobu polárního léta se sdržují výhradně v severní části souostroví. Tedy v případě, že bychom na ně narazili v blízkosti Longyearbyenu, tak by se zcela jistě jednalo o nemocného či velmi hladového jedince, což by zřejmě neskončilo ani pro jednu ze zúčastněných stran dobře.
Fauna Svalbardu - Výlety po okolí
Závěrem
Expedice to byla opravdu velmi pěkná. Poznali jsme trochu jiný kousek světa a to jak z pohledu flóry, fauny, geografie, tak i z pohledu rádiového (hned po návratu jsme zjistili, že už na nás doma čekají zajímavé počty directů).
Jiri JW/OK1JST Pavel JW/OK1IPS Jiri JW/OK1IEC Jan JW/OK1JK
